Staří Egypťané používali „korektor“ k opravě chyb, zjistili vědci

Výzkumníci z Fitzwilliamova muzea v Cambridge zjistili, že staří egyptští řemeslníci používali ranou formu korektoru k opravě chyb v papyrových dokumentech, přičemž nanášeli silné tahy bílou barvou, aby zúžili postavu šakala, kterou někdo zřejmě považoval za příliš tlustou.

Šakal na dietě

Objev byl učiněn, když pracovníci muzea připravovali jeden z nejzachovalejších egyptských svitků na výstavu „Vyrobeno ve starověkém Egyptě“, která potrvá do 12. dubna. Dotyčný papyrus je kopií Knihy mrtvých – antologie kouzel, o nichž se věřilo, že vedou zesnulé posmrtným životem – vytvořenou pro Ramose, vysokého královského písaře, který žil na počátku 13. století př. n. l.The Fitzwilliam Museum+1

Ve scéně zobrazující Ramose s rukama podél těla bytosti, která je s největší pravděpodobností šakalohlavý bůh Vepuauet, božstvo spojené s válkou a ochranou mrtvých, si pracovníci muzea všimli hustých bílých čar namalovaných podél obou stran šakalova těla a přes horní poloviny jeho zadních nohou.news.artnet+1

„Je to, jako by někdo viděl původní způsob, jakým byl šakal namalován, a řekl: ‚je příliš tlustý; udělejte ho tenčího,‘“ řekla Helen Strudwick, hlavní egyptoložka muzea a kurátorka výstavy.news.artnet

Starověká chemie pod mikroskopem

Pomocí infračervené fotografie a 3D digitálního mikroskopu vědci zjistili, že bílá barva byla směsí kalcitu a huntitu, obojí bílé uhličitany – odlišné od barvy použité pro Ramosovo splývavé roucho, která obsahovala pouze huntit. Byly také detekovány skvrny žlutého pigmentu orpimentu, pravděpodobně přidané, aby pomohly opravě splynout s papyrem, který by byl ve starověku mnohem světlejší, než se zdá dnes.artnews+2

Strudwick poznamenala, že stejnou techniku našla na papyrech uložených v Britském muzeu a Egyptském muzeu v Káhiře. „Když jsem na ně upozornila kurátory, byli ohromeni,“ řekla. „Je to druh věci, které si na první pohled nevšimnete.“news.artnet

Svitek s dlouhou historií

Ramosova Kniha mrtvých byla vykopána v roce 1922 v Sedmentu ve středním Egyptě archeologem Williamem Flindersem Petriem a krátce poté se dostala do sbírky Fitzwilliamova muzea. Svitek, který měl kdysi odhadem více než 60 stop na délku, byl po stovkách fragmentů pečlivě sestaven odborným konzervátorem na počátku 21. století. Je považován za jeden z nejlepších dochovaných příkladů Knihy mrtvých ze starověkého Egypta – a nyní za takový, který odhaluje velmi lidský impuls opravit chybu dříve, než si jí někdo všimne.news.artnet