Každý týden dopadne na Zemi tuna vesmírného odpadu, zjistilo vyšetřování NYT

Na Zemi dopadá více vesmírného odpadu než kdykoli předtím, což je důsledek zrychlujícího se závodu vlád a soukromých společností o zaplnění oblohy satelity a kosmickými loděmi. Nové vyšetřování deníku The New York Times zveřejněné 31. července dokumentuje, jak hořící kusy kovu stále častěji dopadají na domy, farmy a vesnice – každý týden dopadne na zem zhruba tuna vesmírného odpadu.nytimes

Incident v keňské vesnici

Dne 30. prosince 2024 dopadl na zemědělskou půdu poblíž vesnice Mukuku v keňském okrese Makueni, asi 50 kilometrů jihovýchodně od Nairobi, hořící kus kovu větší než školní autobus. Objekt – 500kilogramový prstenec z rakety o průměru 2,5 metru – měl při návratu do atmosféry shořet. Místo toho narazil do země zvukem, který vesničané popsali jako hlasitější než hrom a který byl slyšet až na 200 kilometrů.spaceinafrica+3

"Lidé si mysleli, že nastal konec světa," uvedl podle zprávy Times místní obyvatel John Mukunuu.nytimes

Keňská vesmírná agentura potvrdila, že objekt je prstencem z nosné rakety, a zajistila jej k analýze, přičemž jej označila za "izolovanou událost." Důkazy však naznačují opak.spaceinafrica

Rozsah problému

Podle Evropské vesmírné agentury obíhá Zemi přibližně 140 milionů kusů trosek vytvořených člověkem, od nefunkčních satelitů až po úlomky barev. Vzhledem k tomu, že společnosti jako SpaceX vypouštějí tisíce satelitů s omezenou životností, objem materiálu vstupujícího zpět do atmosféry roste. Jen konstelace Starlink společnosti SpaceX zaznamenává každý den pád jednoho až čtyř satelitů na Zemi.kfiz+1

Předpovědět, kam trosky dopadnou, zůstává téměř nemožné. Podle společnosti Aerospace Corporation posune chyba v předpovědi času návratu do atmosféry o jednu minutu potenciální zónu dopadu o téměř 300 mil. Jakmile jsou objekty ve volném pádu, ani ti nejlepší raketoví vědci nedokážou přesně předpovědět jejich trajektorii.theverge+1

Právní mezery a zranitelné komunity

Rostoucí nebezpečí dopadá neúměrně na rozvojové země, které se často nacházejí pod oběžnými drahami nejčastěji využívanými pro starty. Incident v Mukuku zdůrazňuje propast mezi mezinárodním vesmírným právem, které teoreticky činí vypouštějící státy odpovědnými za škody, a realitou vymahatelnosti práva pro venkovské komunity s omezenými zdroji pro uplatňování nároků.

Jak se materiály kosmických lodí stávají pevnějšími a odolnějšími vůči teplu, trosky, které by dříve shořely, nyní přežívají návrat do atmosféry vcelku a představují rostoucí hrozbu na zemi. S tisíci dalšími satelity, jejichž vypuštění je plánováno na příští roky, zůstává otázka, kdo zaplatí, když obloha spadne, z velké části nezodpovězena.phys+1